Husitská stánka
Na této stránce se zabýváme zkoumáním vztahu husitství a Pravoslaví. Čeští pravoslavní křesťané cítí osobitý a důvěrný vztah k husitskému hnutí - máme na mysli rané husitství - mohli bychom říci husitství Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského a posléze autentické umírněné následníky odkazu Husova a pokračovatele duchovního směřování k návratu ke slovanskému východnímu křesťanství - utrakvisty - kališníky (tj. nikoliv radikální tábority, nikoliv Žižku). Pravoslavné východní křesťanství vnímáme jako počátek našich národních dějin (cyrilometodějství, svatováclavská tradice) a po likvidaci slovanské liturgie (a křesťanské orthodoxie) na Moravě a později v Čechách se s ním setkáváme právě u kolébky husitství, které bylo nepochybně inspirováno cyrilometodějstvím, jež "katakombně" (tedy v lesích) u nás po staletí přežívalo a svou vnitřní duchovní silou se udrželo v povědomí a úctě českého národa. Latinská církev sice všemožně potlačovala církev slovanskou, ale přesto nedokázala slovanské Pravoslaví vykořenit z lidských srdcí a z národní vzpomínky. Po lesech přebývající cyrilometodějci známí jakožto tzv. "černorizci" udržovali v národě povědomí o "jiném křesťanství", které kdysi v našich zemích rozkvétalo a přetrvávalo dále jakožto "slunné dědictví otců". Jak jinak vysvětlit "požadavek kalicha", který tak náhle vzplanul s nečekanou silou a rozhodností v českém národě? Jak jinak vysvětlit i další požadavky lidu - požadavky zcela zřejmě vyvěrající z praxe pravoslavné církve (např. bohoslužba v národním jazyce, přijímání nemluvňatům, zarytý odpor proti papistické bohorovnosti apod.)? Ostatně svědectví vydává již před tím sám "otec vlasti" Karel IV. (jinak ovšem horlivý latiník), když si v dopise papeži stěžuje, že české lesy jsou plné "schizmatiků", kteří odmítají naslouchat Písmu v latině a nedají se žádnou silou pokořit, a pro které žádá povolit zřízení slovanských klášterů, aby je je tímto způsobem dostal pod kontrolu státu. O pravoslavném charakteru husitského hnutí vypovídá i to, že se sám Jeroným Pražský stal na východě pravoslavným křesťanem. Zásadním dokladem zůstává ovšem dochovaná žádost pražských utrakvistů o přijetí do pravoslavné církve zaslaná do Konstantinopole, kde byla kladně přijata (jen pád Cařihradu do rukou Turků znemožnil praktickou realizaci záměrů husitů). Před Basilejským sněmem si husité kladli jako podmínku své účasti, aby na sněm byli přizváni zástupcové východní církve. Různých dokladů se zachovalo dosti na to, aby pravoslavní Češi mohli hledět na husitství se sympatiemi a pocity duchovní spřízněnosti. Tolik na vysvětlenou, proč jsou součástí české pravoslavné stránky též statě zabývající se husitstvím.
Skok na seznam „za dveřmi"
Skok na Homepage