Z knihy igumena N: Tajemný Athos

(Ze skitu sv. Anny jsme šli pěšinkou k monastýru sv. Pavla.) ... Když se v dáli objevil monastýr sv. Pavla, pěšina prudce klesla po kamenech až k samému pobřeží. Břeh zde vytvářel širokou pláž. Do horního konce pláže ústila připravovaná cesta tak široká, že by mohla sloužit jako parkovací plocha pro Boeing nebo alespoň jako přistávací plocha pro desítky vrtulníků střední velikosti. Tento nález nás zarmoutil. Když jsme stoupali k monastýru v hlavách se rojily samé neveselé myšlenky ohledně blízké budoucnosti Svaté Hory.

Už v začátku 90. let se pravoslavné kruhy v Rusku seznámily s informací o plánech světové vlády na boj s Athosem, baštou Pravoslaví v Evropě. V tomto dokumentu se hovořilo o nutnosti postupné likvidace mnišství na Svaté Hoře. Za tímto účelem bylo naplánováno zavést na Athos silnice vhodné pro automobilovou dopravu, zrušit zákaz vstupu žen na poloostrov a posléze jej změnit na zónu mezinárodní turistiky – s plážemi, restauracemi a dalšími veřejnými zábavními podniky.

Ilustrační foto. Snímek pořízený na Athosu koncem 90. let. I toto je tvář současného Athosu...
Když jsme hleděli na tuto silnici, po které by mohlo volně projet šest automobilů vedle sebe, bylo očividné, že vše, co je v plánu nastíněno, se pomalu ale nevyhnutelně naplňuje. Kdyby nebylo nic známo o těchto vpravdě ďábelských úkolech, bylo naprosto nemožné objasnit, proč se na úplně pustém břehu malého zálivu, vedle monastýru, kde žije několik mnichů, objevila tak neuvěřitelně široká silnice.

To vše nás přivedlo k tomu, že jsme rozpomněli i na další věci, jichž jsme si na Athosu všimli. Nejednou jsme podivili, že v tu dobu, kdy po celém světě stále více lidí odpadá od Krista — Evropa se už otevřeně prohlašuje za "postkřesťanskou" — a evropské kláštery se sotva "drží nad vodou", tak zde se provádí velkolepé stavitelství, do něhož MVF (Mezinárodní peněžní fond) investuje miliony dolarů; celý Athos je nyní jedno gigantické staveniště; často je možno vidět, jak nad monastýrskými hradbami a kupolemi chrámů tyčí se hromné věžové jeřáby, jejichž technické konstrukce vnášejí do harmonické jednoty přírody s dávnými budovami hroznou disonanci. Po Svaté Hoře, kde se celá staletí převážely náklady pouze na mulech, rámusí desetitunové vyklápěcí nákladní automobily. Za hradbami monastýrů burácejí dieslové elektrogenerátory, které napájejí proudem veliké míchačky betonu.

Všude se hemží desítky nájemných dělníků; hlavně jsou to etničtí Řekové z bývalých sovětských republik, ale i Srbové, Rumuni, Ukrajinci i Rusové, kteří si sem jezdí vydělat peníze. Mnozí z nich jsou lidé zhola vzdáleni víře i Církvi. Monaši nám vyprávěli, že za poslední léta se na Ahosu nejednou staly krádeže a dokonce i loupeže spojené s vraždami mnichů. Byly náležitě vyšetřeny a ukázalo se, že jsou do nich zapleteni dělníci. Jenže nejsou to jen jejich zločiny, co je znepokojující; mnozí athonští monaši mají zato, že Mezinárodní peněžní fond, který je důležitým nástrojem v rukách zatím ještě tajné světové vlády, nemá vůbec žádný zájem na posílení Pravoslaví na Svaté Hoře, nýbrž zcela naopak. A ty peníze na opravy vynakládá fond jen proto, aby sami mniši připravili své monastýry pro důstojný příjem turistů očekávaných v nejbližší době.

Také jsme byli doslova ohromeni tím, s jakým vkusem jsou předělávány pokoje pro poutníky i sály pro příjem hostí v athonských monastýrech. Pro pravoslavné poutníky je to všechno úplně k ničemu; a pro monachy tím spíše! Bohužel, z dřívější mnišské prostoty v nich už nezůstalo nic. Největší překvapení, způsobující u poutníků z Ruska doslova strnutí, však vyvolává nevhodný způsob disainu nových monastýrských toalet – luxusní keramické dlaždice s barevnou majolikou, lesklé kovy, zrcadla, unikátní sanitární technika; to vše se jemně ladí s prvky starobylosti, např. se starými dekorativními nosnými trámy, s fragmenty umělecky zpracovaného starého temného dřeva nebo se starobylými malachitovými keramickými nádobami ozdobenými malbou ikebany; jsou tam umělecké předměty, fajáns, které by mohly podle skromných odhadů stát i desítky tisíc dolarů. Když jsme to vše viděli, zprvu jsme nechápali kdo a proč to potřebuje. Leč odpověď se sama nabízí: ani jeden dolar z těchto investic není marný pro budoucí turistický byznys, až se monastýry promění v přepychové hotely pro bohaté povaleče. To vše je budoucnost, i když je možné, že nikoliv daleká. Zatím však — sláva Bohu! — můžeme ještě okusit opravdového athonského ducha.

Překlad z ruštiny



Na rozcestník článků o Svaté Hoře Athos

<-Skok na seznam „za dveřmi“    <-<-Skok na Homepage

NAVRCHOLU.cz