Amerika – předvoj pádu západní civilisace?

Lidské civilisace mívají své vzestupy, vrcholy, úpadky i konce. Dějepisci popisují např. konec civilisace římské. Můžeme v historii sledovat, jak právě na vrcholu nesmírné moci římského impéria, kdy Řím vnutil "svůj mír" téměř celému tehdejšímu světu, který byl "zpracován" pomocí dobře fungujícího válečného stroje Římanů, zachvacuje římskou společnost vnitřní rozklad. Projevil se zjemnělostí lidí, kultem sebe sama, zahleděností do sebe a velebením vlastní dokonalosti a nekritickým obdivem ke svému společenství, závislostí na blahobytu, zbožšťováním vášní, kulty nemravnosti, úpadkem morálky, vzestupem projevů zvrácenosti (homosexuality, orgií atd.), rostoucí oblibou zábavy zakládající se na krveprolití a násilí (gladiátoři apod.) Dokonce se objevují názory, které spatřují souvislost rozšiřování homosexuality s blížícím se koncem té které společnosti či civilisace.

USA, které jsou předvojem západní civilisace, začínají vykazovat znaky velice podobné dávnému Římu. I Amerika získala světový vliv a bezkonkurenční moc, a proti její ekonomické i vojenské síle dnes prakticky není obrany. I Amerika (její aktivity a zájmy rozprostřené po celé planetě) se postupně stala zdrojem napětí na světě a neustálým původcem válek – poznenáhlu se zaplétá do řady konfliktů a stále méně váhá vojensky intervenovat kdekoliv po světě za účelem dosažení svých ekonomicko-politických cílů. I Amerika (podobně jako dávný Řím) vede války, aby šířila mír – tedy "svůj mír". I Amerika pociťuje dnes jako svou naléhavou povinnost rozšířit po celém světě svůj hodnotový systém, své státní zřízení, právní systém, styl života. I Amerika (podobně jako dávný Řím) tak činí brutálně a bezohledně k ostatním kulturám, jiným náboženstvím a společnostem. I Amerika (podobně jako dávný Řím) shlíží na ostatní svět s přezíravostí a povýšeností – s pýchou, která předchází pád. I Amerika (podobně jako dávný Řím) je do sebe zahleděna a sebe sama nekriticky zbožňuje. Je to až posedlost svou vlastní dokonalostí, úspěchem, prosperitou, mocí...

Podobně jako úspěch dávného Říma byl postaven na dobyvačných válkách, tak úspěch a prosperita Ameriky je vybudována na úkor ostatního světa. Není jistě třeba rozepisovat se podrobně o historii budování americké hospodářské prosperity, která je neodmyslitelně spojena s otrokářstvím, nelidsky krutým dovozem lidského "černého masa" z Afriky a nevyjádřitelným utrpením nesčíslného zástupu černých lidí považovaných bílými otrokáři za "pracovní zvířata"; není snad nutné připomínat, že americkou půdu ukradli Američané domorodým indiánům, které částečně vyvraždili a zbytek nahnali do rezervací, kde se ze svobodných rudých lidí stali otroci alkoholu a televize; dále je to koloniální politika atd. Dodnes pokračuje americké hospodářství ve stejném duchu, jen metody se poněkud změnily: současná prosperita amerického hospodářství a jedinečný blahobyt Američanů jsou založeny na politicko-ekonomické brutalitě. Nečisté finanční transakce, jimiž Amerika vydělává nesmírný kapitál na úkor třetího světa, spolu s nadhodnocenými akciemi amerických podniků vytvářejí stále se nafukující bublinu amerického ekonomické síly. Severoamerickému hospodářství značně pomáhá využívání levné pracovní síly v zahraničních filiálkách amerických firem a dovozy levných materiálů z chudých zemích, v nichž jsou suroviny (často bezohledně k tamní společnosti a životnímu prostředí) za nepatrnou cenu a s minimálními náklady těženy a importovány do USA. Není třeba zvláštního ekonomického vzdělání, abychom si byli schopni uvědomit, že výjimečný a nevídaný blahobyt Američanů nějak souvisí se stejně nevídanou bídou obyvatel třetího světa. A tak musí Amerika, jakožto strov blahobytu v moři světové bídy, stále někde na světě předvádět dokonalost svých zbraní, zabíjet příslušníky cizích národů, které "ještě nepochopily", že Amerika a americký životní styl a americká demokracie jsou nejlepší, co může na světě být, a že se americkým plánům na uspořádání světa nesmí nikdo postavit; při takovém vnímání světa, bude muset Amerika i dále zastrašovat a ohromovat celý svět svou vojenskou silou, aby ještě nějakou chvíli držela své neudržitelné postavení.

Intervence USA po celém světě ve prospěch amerických zájmů (někdy se tomu říká "zájmy demokracie") se nedějí jen v podobě otevřené vojenské agrese NATO. Americké bojové letouny a vojáci v akci (resp. v "misi") to jen onen pověstný vrcholek ledovce, jehož většina je vždy skryta pod vodní hladinou. Převážná část amerických intervencí probíhá tiše prostřednictvím diplomacie, obchodu, regulace finančních toků apod., což jí však neubírá na brutalitě, neregulérnosti a krutosti. Skrytými diplomatickými aktivitami jsou podporovány různé rozvratné či fundamentalistické nebo teroristické skupiny, které jsou nakonec za vydatné pomoci amerických tajných služeb i vojensky cvičeny, školeny pro provádění svého rozvratného díla, které je sdělovacími prostředky představováno jako "osvobozenecký boj" apod. Z amerických zdrojů jsou tyto skupiny banditů často i vyzbrojeny. (Názorným příkladem je případ Kosovské osvobozenecké armády či strašlivé krveprolití v černé Africe.) Americké vysílačky (např. Svoboda) šíří destabilisační kampaň a snaží se vyvolat napětí mezi etniky (A. Solženicyn popisuje dlouhodobé působení rozhlasové stanice Svoboda na Sibiři, kde se snažila tato vysílačka vyvolat v obyvatelstvu náladu k odtržení od Ruska). Tam, kde je islámský fundamentalismus namířen proti neamerickým cílům, je Americkou diplomacií skrytě podporován (Turecko, Afgánistán, Albánie, Čečna atd.) V Africe vláda USA podporuje kmenové války (poskytuje zbraně oběma stranám) a stojí za řadou pokusů o genocidy. (Nedávno pod tíhou přinesených důkazů americká vláda přiznala svoji odpovědnost za genocidu ve Rwandě, kam USA s vědomím a souhlasem vlády dodávaly zbraně oběma znesvářeným stranám, a tak se snažily dosáhnout vyhlazení tamního obyvatelstva, skrze vyvraždění v nekončící válce.) Díky civilisačnímu působení západní Evropy a Ameriky se stal černý kontinent místem pekla na zemi – hladomory, neustávající války, nemoci a epidemie, strašlivá bída, apartheid… (Jistě není těžké si představit, jak snadno by mohl tzv. "civilisovaný svět" zastavit to nekončící hrozivé vzájemné krveprolévání Afričanů, jak levně by mohl být odstraněn hlad a léčeny nemoci. Jistě nikdo soudný nemůže považovat za skutečnou pomoc a opravdový zájem o vyřešení apokalyptické situace, když je čas od času před objektivy televizních kamer z vrtulníků Červeného kříže vyloženo na africkou půdu pár beden s konzervami a léky.) USA i EU však cíleně pokračují v destabilisaci Afriky a snaží se udržet rozvrat, aby mohlo pokračovat drancování tamního nesmírného nerostného bohatství (ani tu levnou pracovní sílu Afričanů už Západ nepotřebuje). V kuloárech UNESCO se vypracovávají odhady, do kolika let vymře africký kontinent na AIDS.

USA, které samy sebe představují jako učitele demokracie, baštu lidských práv a svobody, jsou doposavad jediným státem, který svrhl atomové bomby na dvě veliká města. Jedná se o bezpříkladný vyhlazující útok na civilní cíle, proti němuž v té době nebyla obrana. Žádný jiný zločinný režim se nedopustil něčeho takového – ani sovětská komunistická moc. (Připomeňme i velké množství leteckých útoků zjevně namířených na civilní cíle při válce v Koreji.) Tímto jsou z hlediska morálního USA trvale diskvalifikovány.

Nesnášenlivost Ameriky k jiným kulturám a pyšná přezíravost vůči nim je dnes již pověstná; původně to byla netolerantnost a neúcta k černým Afričanům a indiánům (tzv. barevní "coloured"), dnes je to stejný postoj k islámu (zjevně) (viz válka v Perském zálivu) a např. i k pravoslaví (doposavad ještě skrytě). Nesnášenlivost a netolerantnost je namířena proti všem kulturám a ideologiím a náboženstvím, které odmítají "amerikanizaci" a trvají na vlastní svébytnosti.

Ve své válce proti všem potřebují USA spojence, jehož doufají získat v Evropské Unii.

USA bývají často velebeny jako "lůno demokracie". A demokracie bývá stavěna na vyvýšené místo jako údajně "nejlepší společenský řád" (když občas posloucháme, jak nějaký politický "myslitel" – člen "rady moudrých", která má řídit svět, – velebí demokracii, tak se až divíme, jak mohlo lidstvo bez demokracie ty tisíce let vůbec přežít. Ona "rada moudrých", která má prý jednou vládnout světu, si dobře uvědomuje, že jedině demokracie umožňuje skrytým skupinám dosáhnout reálné světovlády. Žádný společensko-politický režim nebyl tolik ovlivnitelný ze zákulisí, jako demokracie. Monarcha si nenechal do vlády mluvit, kdežto zvolení té či oné polické strany či kandidáta prezidentského úřadu je věcí peněz poskytnutých na volební kampaň. Takže demokracii může soudný člověk těžko považovat za "vládu lidu", spíše se jedná o vládu finančních skupin, majitelů bank a velkého kapitálu, kteří používáním "demokratické nástroje" sledují dosažení vlastních zájmů. Vzhledem k tomu, že tyto zájmy nejsou zcela jasné a stejně tak je nejasné, kdo stojí v pozadí a řídí, kam bude demokracie směřovat, a vzhledem k tomu, že tito "svrchovaní komandéři" se z důvodů svého utajení nemusejí lidu zodpovídat ze svých rozhodnutí, metod a cílů (na rozdíl od monarchy) není demokratický režim jistě příliš důvěryhodný...

Podobně jako v dávném Římě i v Americe se na piedestal lidské úcty dostává člověk, jeho tělo a vášně ("kultovní péče" o zdraví, výzvy k "vyhovění si", "dopřát si jen to nejlepší", a novopohanské přírodní kulty a magie).

I v Americe jsou lidé již naprosto závislí na blahobytu, svém životním stylu, stali náročnými a nepřizpůsobivými, zhýčkanými a bez schopnosti se obětovat. Tato závislost na blahobytu v nejbližší době poroste a rozšíří se opravdu do nejširších vrstev obyvatelstva – a to díky raketovému vzestupu počítačové techniky a střemhlavému pádu cen počítačových komponentů; tím se blahobyt a pohodlí, které počítače přinášejí do každodenního života, stávají "povinně" dostupné skutečně všem.

Změkčilost Američanů se projevuje podobně jako u starých Římanů touhou po násilné zábavě (nadprodukce hollywoodských krváků). Zbabělí lidé se rádi dívají na cizí krev. Americké filmy na televizních obrazovkách (a některé počítačové hry) – to je návrat starořímských arén a cirků. Podobně jako v pohanském Římě byli skrze různé kulty uctíváni démoni, tak se i nyní zábava lidí orientuje na uctívání zla (satanská hudba, obrazy užitného umění). Krutá východní bojová umění, filmy s duchy, spiritismem, pohanstvím, magií, UFO a dalšími vzrušivými nadpřirozenými jevy a záhadami (vždy však z démonické oblasti) – to vše spoluvytváří duchovní atmosféru západní civilisace a má výrazný vliv na výchovu dětí.

Kult sexu, krve a pohanské magie – to je jediné, co dokáže zhýčkaného člověka ještě vzrušit. A vzrušení je droga, bez níž tito lidé pak už nedokáží žít. Vzrušení a zábava se pro mnohé stávají smyslem života. Výmluvným dokladem jsou příjmy zábavního průmyslu. Toto "průmyslové odvětví" patří, co se prosperity týče, k naprosté špičce – a zvláště v Americe. (Pro zajímavost uveďme, že v ruštině neexistovalo ještě v minulém století vůbec samotné slovo "zábava"; pravá radost to neznamená "bavit se").

Podobně jako v dávném Římě i v Americe roste krutost lidí a potažmo kriminalita. Oblastí kriminality již není jen vymezená společenská vrstva (zločinecké podsvětí), nýbrž je jí nakažen celý průřez společnosti (např. ekonomická kriminalita čili zlodějství se vyskytuje na všech společenských úrovních) a co je nejotřesnější: nejbrutálnější formy zločinnosti se již projevují i mezi dětmi (viz případ z jara r. 1999, kdy američtí školáci postříleli část svých spolužáků přímo ve škole; a další případy z USA toho roku, při nichž zaměstnanci stříleli v zaměstnání na své spolupracovníky).

Jakýmsi barometrem duchovní úrovně člověka je kultura jeho jazyka (řeči). To platí nejen pro jedince, nýbrž i pro celé národy. Lingvisté připouštějí, že americká angličtina je vlastně jakousi pokleslou vulgární formou klasického anglického jazyka. Říká se, že běžná hovorová řeč Američanů je na evropské (konzervativní) poměry překvapivě hrubá a vulgární (mám na mysli nikoliv hovorou řeč, která se vede v hospodách, nýbrž tu úroveň obecného jazyka, která je kodifikována a akceptována společností jako přijatelná tím, že je používána v běžné kultuře - sdělovací prostředky, filmová produkce apod.) Při dabování amerických filmů pro použití v české televizi prý vzniká problém, jak převádět veliké množství hrubých či vyložené sprostých výrazů, jimiž jsou projevy herců ve filmech naplněny, tak aby české znění nadabovaných filmů bylo únosné na naše poměry a bylo ve zdejší televizi vůbec vysílatelné.

Nemravnost, pornografie, prostituce – to vše jsou běžné jevy západního stylu života. Veřejně odhalená manželská nevěra a smilstvo jsou společností tolerovány i nejvyšším státním a světovým politickým představitelům (viz případ prezidenta B. Clintona). Ztrácí se úcta k manželství, roste počet nemanželských dětí a společnost toleruje a postupně schvaluje homosexualitu jako legitimní způsob partnerství rovnocenný manželství (tento druh sexuální zvrácenosti je v křesťanství nazýván "sodomským hříchem", což už samo o sobě naznačuje, že homosexualitě propadlí jedinci svolávají zkázu nejen na sebe, nýbrž i na své spoluobčany). Nejrůznější přírodní katastrofy, které v současnosti sužují Severní Ameriku již prakticky bez přerušení a neustále připravují o život, domovy či majetky neuvěřitelné zástupy lidí – to vše může být pouhou děsivou předehrou toho, co má ještě přijít...

15. 9. 2000

P.S.

Zajímavé potvrzení Solženicynova tvrzení o vzdálení se Američanů statečnosti přinesly tragické události přepadení Jugoslávie a bombardování srbských cílů (případ války vedené z výšky a "na dálku"). NATO původně předpokládalo jugoslávskou kapitulaci ihned po dopadu prvých raket a bomb. Když lid Jugoslávie trpěl bombardování i v průběhu celého měsíce a přesto se nehodlal vzdát, bylo to pro americkou strategii, která nepočítala s ničím víc než leteckými útoky, nečekané překvapení.

P.P.S.

Z hlediska duchovního není možno považovat za náhodu, že tragédie střelby několika amerických dětí do svých spolužáků ve škole se stala právě v době, kdy USA bombardovaly pravoslavný jugoslávský lid; spatřujeme zde určitou souvislost.

Pozn. red.:
Přečtěte si zajímavou poznámku o USA a Američanech z pera A. Solženicyna, Rusa, který v Americe delší dobu pobýval (jako nedobrovolný emigrant).

P.P.P.S. (připsáno 6. října 2000)
Jakoby na důkaz toho, co je výše napsáno o intervencích USA po celém světě, oznámily sdělovací prostředky (v souvislosti s volební porážkou prez. Miloševiče v Jugoslávii), že USA vynaložily na odstranění Miloševičova řežimu v roce 1999 deset milionů dolarů a v roce 2000 dokonce 25 milonů dolarů. (Podobné sumy na dosažení tohoto cíle vynaložila i Evropská Unie.) Amerika a Západní Evropa nenechávají nic náhodě.

Zpět na rozcestník »Znamení doby«