Akathist
ke ctihodnému otci našemu Prokopu,
igumenu monastýru Sázavského

Kondak 1.

Vyvolený divotvorce a obdivuhodný postníku, veliký služebníku Kristův, ctihodný otče Prokope. Oslavujeme Pána slávy, který tě již zde na zemi proslavil, a tobě zpíváme děkovné písně, neboť věříme, že přímluvami svými upevňuješ v pravoslavné víře a ze všeho nebezpečenství vysvobozuješ nás, kteří s láskou k tobě voláme:

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Ikos 1.

Andělů i lidí Tvůrce, který všechno předem ví, k zbožným rodičům tvým do Chotouně anděla svého poslal, aby tě již od dětství připravoval k slavnému dílu na vinici národa našeho. Zázrakem nalezení pramene vody čisté, podle tebe jmenovaného, bylo ukázáno, že jednou znovu otevřeš v zemi české vydatný pramen apoštolského díla slavných bratří soluňských. Vinohrad Páně tou vodou napájený ve tvé zemi urodí staletí za staletím nepřeberné hrozny spásy. Rodiče se podivili tomu a řekli o tobě:


„Raduj se, dítě, které jsi bylo Bohem vyhlédnuto už před narozením.
Raduj se, synu, jenž jsi byl již od lůna matky vybrán.
Raduj se, neboť jsi nás udivil novým otevřením pramene víry původní.
Raduj se, vždyť tuto vodu pít budou všichni žíznící po Pravdě.
Raduj se, semínko hořčičné, z něhož vyroste kmen východní zbožnosti.
Raduj se, strome rašící pro nasycení těch, kdo po pravé zbožnosti hladoví.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 2.

Abys, Prokope, nabyl vyššího stupně moudrosti duchovní, odešel jsi do slovenského města Ostřihomu, kde jsi v pravoslavném monastýru na tamním Vyšehradě živil svého ducha manou darů Ducha a učení Kristova. Proto jsi mohl později nést jméno Pána a Spasitele našeho a Jeho světlo k lidu svému, který byl mrakem temnoty obklopen. Aby pak znovu slyšet bylo v chrámech českých jásavé:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 2.

Jakmile jsi, otče Prokope, byl v tichu monastýrských stěn proniknut nevyjádřitelným poznáním Pravdy Kristovy, vrátil ses s požehnáním bratrstva vyšehradského do rodné země, abys osvěcoval lid svůj, který již na mnoha místech klamán byl cizím učením, a ukazoval mu, jaká je cesta pravá, ke Kristu vedoucí, nebeskou sladkost, pokoj a věčnou blaženost přinášející. Lid náš nadšeně spěchal za tebou a takto chválil tebe:


„Raduj se, moudrý vůdce nás opuštěných a oklamaných.
Raduj se, dobrý otče nás, dětí osiřelých a bloudících.
Raduj se, ty, jenž jsi nás nalezl jako minci ztracenou a ovci bloudící.
Raduj se, který nám vracíš víru svaté Ludmily.
Raduj se, neohrožený kazateli evangelia Kristova.
Raduj se, udatný obránce pravoslavné zbožnosti.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 3.

Moc Nejvyššího tě shůry uchvátila, když ses rozhodl ještě více se Bohu zasvětit a v době sílícího západního útlaku zatoužil církev slovanskou zde zvelebit. Domova ses zřekl, majetku i příbuzných a odebral se opět na Vyšehrad slovanský, kde po čase poslušenství přijal jsi postřižení mnišské. Zbaven pout tohoto světa daremného zpíval jsi Bohu s nadšením:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 3.

Protože jsi, svatý Prokope, na své srdce znak Kříže Kristova vryl, jako nepřemožitelnou zbraň proti hříchu, proti světu a ďáblu světapánu, který často na tebe útočil. Pak ses běsům s odvahou postavil a chválil Pána, jenž ti dal sílu vítězit nad nimi. Protože ses od hříšných vášní očistil, prchali před tebou démoni i nečisté bytosti lesní. Tak jsi získal moc ďábla vymítat a posedlé uzdravovat. Za to jsi hoden našeho velebení a chvály této:


„Raduj se, přemožiteli pokušení nepřítele, jenž jsi jako světlo v pustině zářil.
Raduj se, který jsi střežil srdce čisté a bdící.
Raduj se, který ses postem a modlitbou osvobodil ze zajetí vášní.
Raduj se, který jsi znamením Kříže odrážel útoky ďábla.
Raduj se, pochodni víry, která daleko za hranice země zářila.
Raduj se, neboť Kristus otevřel v tobě pramen prýštící do života věčného.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 4.

Monastýrským životem zocelen a do šatu mnicha oděn vrátil ses, blažený Prokope, jako poutník do vlasti své, abys tu svým tichým zápasem a bohomyslným mlčením tišil bouři útoků nepřátel proti slovanské církvi domácí a proti dítkám jejím. Ubíral ses krajinou, údolími k Poříčí, kde hojné prameny jsou zurčícími svědky tvého odpočinku, až jsi do údolí Sázavy došel, kde před světem ukryt mnoho let živil ses plody lesními a mlékem bílé laně. Očistil jsi duši pokáním a v pustině stal ses nebeským člověkem a pozemským andělem. Celá příroda vůkol, jako dávný ráj, zapěla svým hlasem s tebou k Bohu:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 4.

Řízením Boha vševládce tě u poustevny tvé český kníže Oldřich nalezl a po svaté zpovědi vnuknutím Božím se rozhodl zbudovat tam posvátný monastýr pro mnichy z národa našeho. Jakmile blízcí i vzdálení uslyšeli, že kníže je nakloněn tvému záměru pozdvihnouti církev slovanskou z prachu ponížení opět na vrchol bývalé slávy její, a že vystavěl ti, ctihodný otče Prokope, monastýr s chrámem přesvaté Bohorodice, všichni dobří synové čeští jásali. Když pak monachů přibývalo, počali velkou lávru budovat, opisujíce ve škole slovanské knihy obřadu řeckého, pěstovali zpěv, ikonopisectví a církevní stavitelství. Všechno bratrstvo i hlas národa takto chválili tebe, prvního igumena monastýru Sázavského:


„Raduj se, učiteli bohomyslného mlčení a ukazateli pravého bohopoznání.
Raduj se, slavný obnoviteli monastýrů cyrilometodějských.
Raduj se, zakladateli učilišť zbožnosti východní.
Raduj se, ty, jemuž i kníže český pozorně naslouchal.
Raduj se, neboť jsi školu písma slovanského obnovil.
Raduj se, neboť jsi českou i moravskou zemi osvítil.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 5.

Usilovnou prací a duchovním zápasem jsi srdcem i myslí rázně kráčel, ctihodný Prokope, v modlitbách a půstech za božskou hvězdou svatého Pravoslaví. Překonal jsi všechny překážky nepřátel a zdolal úskalí ducha světa tohoto. Pečoval jsi o choré a mocí Kristovou jsi zázračně uzdravoval nemocné. Pán tě posiloval v tomto ušlechtilém úsilí, do tvých žil vléval neumdlévající odvahu, abys přes odpor nepřátel viditelných i neviditelných zpíval Králi nebeskému:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 5.

Sotva lid venkovský, tehdy ještě na tradici svatých otců se rozpomínající, uviděl zázrak vytrysknutí pramene východní zbožnosti v tichém údolí Sázavy, spěchal v nesčetných zástupech za tebou, otče Prokope, jako ovce spěchají za svým pastýřem, když je vede na travnaté luhy svěží. Vždyť rozuměly hlasu tvému hlásajícímu víru apoštolů slovanských a Bohu sloužícímu slovanskou liturgii. Tím se jejich srdce jako klíčem radostně otevírala pro blahoslavenství Kristova. Z úst jejich se o tobě nesla nadšená slova chvály:


„Raduj se, dobrý a moudrý pastýři svých oveček duchovních.
Raduj se, pečlivý strážce původních podání od svatých otců našich.
Raduj se, včelo, med učení pravoslavného z nektaru modlitby tvořící.
Raduj se, který ses namáhal pro záchranu a spásu národa svého.
Raduj se, který jsi lid svůj upevňoval ve věrnosti svatému Metoději.
Raduj se, patrone lékařů a uzdraviteli nemocných.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 6.

Jakmile byla stavba chrámu i mnišských příbytků dokončena, slavnost jejich vysvěcení se jako hvězda východní přiblížila. Zvěst o monastýru se již rozšířila i do zemí okolních a na Sázavu přicházejí poutníci z Moravy, Lužice, Polska, Uher a Bulharska. Doputovalo též poselstvo ze země ruské s ostatky svatých mučedníků Borise i Glěba, a tak se celým údolím Sázavy rozléhalo stonásobnou ozvěnou pění modliteb všem Slovanům řečí společnou a poté jásavé zvolání:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 6.

Rozzářila se Sázava tisíci světel a vzápětí zajásala provoláním slávy, když přijížděl sám kníže český Břetislav, který tě, otče, takto oslovil: »Důstojný otče Prokope, v Kristu otcové a bratři, vám a nástupcům vašim listiny tyto zakládající odevzdávám, mými pečetěmi stvrzené, a na prestol přesvaté Bohorodice je kladu. Kdyby někdo po mně chtěl vás na právech vašich omezovat, nechť Boží hněv padne na něj!« Tehdy národ, vida, že milovaný jimi Prokop má slzy v očích, zpíval:


„Raduj se, neboť jsi za Kristem stále kráčel jen stezkou úzkou.
Raduj se, neboť ta stezka je dnes ozdobena vítězstvím víry naší.
Raduj se, neboť jsi ruce své položil na opuštěný pluh Páně.
Raduj se, neboť jsi brázdu hlubokou na poli Božím s Jeho pomocí vyoral.
Raduj se, neboť jsi nekolísal, neohlížel se zpět a rozhodnost v dílu jsi ukázal.
Raduj se, neboť jsi dospěl až k dnešnímu slavnému korunování práce své.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 7.

Lávra Sázavská stala se mateřincem nesčetných pousteven a mnišských příbytků, které byly rozesety po lesích v širokém okolí. Tam přebývali poustevníci v černých řízách a modlitbou pomáhali lidu všemu. Bůh tehdy dal, aby panovník monastýr Sázavský poctami a dary obdařil. Ty však, sám na sebe hleděv jako na služebníka neužitečného, zůstav jako nejmenší mezi nepatrnými, dával jsi příklad všem v práci i modlitbě; na jídlo i oděv sis vydělával vlastníma rukama. Všechno bratrstvo tě za to milovalo a tichem Sázavské lávry i chrámu nesla se dnem i nocí k Bohu píseň:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 7.

Veškerenstva Tvůrce ukázal v tobě, otče Prokope, národu českému člověka Bohem obnoveného, který pečoval se zanícením o vzdělání lidu svého. Lid tento se znovu učil písmu cyrilskému a čtení knih slovanských. Vlastní rukou jsi opsal evangelium písmem sv. Cyrila, takže monastýr tvůj se stal nástupcem moravského Velegradu a novým střediskem pravoslavné kultury slovanské. Proto slyš tyto chvály naše:


„Raduj se, ty, který ses v potu tváře lopotil pro Krista a Církev Jeho.
Raduj se, kdo jsi do srdce národa setbu Pravdy Kristovy zaséval.
Raduj se, pracovitá včelo snášející do knih med východní víry.
Raduj se, jenž jsi bránu poznání otevřel těm, kdo poučení hledali.
Raduj se, přísný karateli pokažené víry a pověr zlých.
Raduj se, rozsévači semen víry a osvětiteli země české i moravské.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 8.

Hledíme, otče Prokope, na tvůj neobvyklý a slavný život, a ty vybízíš i nás, abychom se stali výjimečnými při pozemské pouti své cizinou světa zdejšího, nevěnovali pozornost mámení světského ducha a nelnuli k marnostem věku tohoto, ale oslavovali bezustání v mysli i slovy a skutky Tomu, kdo vkládá do srdcí lidských touhu po vyšším způsobu života a dává sílu k dosahování nebeského cíle naší poutě vezdejší:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 8.

Duchem jsi již za pozemského života mezi nebešťany vstoupil, avšak tělem jsi na zemi žil a při tom lid svůj vychovával k ušlechtilosti duchovní. Na planý kmen národa jsi narouboval rajský štěp vznešenosti duchovní a lid místní jsi vypěstil jako stromy vzácného sadu nebeské zahrady. Poučoval jsi slovy svými i vlastním příkladem, když jsi vše tělesné a osobní odložil, chudobou ses pro Krista okrášlil, pokorou a zdrženlivostí ses povznesl, abys duchem i myslí už v nebi přebýval. Ačkoliv jsi člověkem z prachu země vzatým byl, jako nebeský anděl jsi zde žil. Napájel jsi duši svou i lidu milovaného a bratří ze studnice Písma přehluboké, takže ode všech slyšíš:


„Raduj se, který ses modlitbou a půstem učinil nadobou naplněnou Boží blahodatí.
Raduj se, hvězdo jasná na obloze církve naší se skvoucí a směr nám ukazující.
Raduj se, strome rajský, jehož ovocem se nasycují hladovějící.
Raduj se, neboť vyprahlá srdce napájíš živou vodou blahodati z Evangelia prýštící.
Raduj se, neboť tvé dny všem dobro přinášely a byly příjemné Bohu i lidem.
Raduj se, vždyť přímluvy tvé svolávají na zemi milost Boží a požehnání.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 9.

Nejen lidi, ale i mocnosti andělské, jsi, obdivuhodný Prokope, překvapil, když jsi na sklonku svého života bratrstvo svolal a se slzami jim takto prorokoval: »Dítka nejdražší! Jako kuřátka jsem vás vychoval, buďte nyní obezřetní! Po odchodu mém zmítáni budete řadou pomluv a vlnobitím útoků. Plných šest let vyhnanci budete v zemi cizí a kníže vaše posvátné příbytky cizákům odevzdá. Buďte však ve víře pevní. Po šesti letech se Pán smiluje a zpět do vašich příbytků vás uvede. Zachováte-li svornost a jednotu, pak zde budete zpívat Bohu slavnostně jazykem slovanským:

Alleluja, alleluja, alleluja.«

Ikos 9.

Mnohomluvní řečníci vylíčit dodnes nedovedou s jakou odevzdaností jsi, svatý Prokope, podle svých slov v třetí den po službě večerní ulehl a přes slabost velikou ještě bratřím poslední poučení a útěchu uděloval; pak posílen svatým přijímáním Těla a Krve Páně skonal jsi tiše. Zalkali bratří a s nimi národ celý, ale mocnosti beztělesné otevřely své brány a za zpěvů sborů andělských duši tvou čistou u sebe vítaly. Také my, potomci tví dávní, takto tě zdravíme:


„Raduj se, obdivuhodný proroku událostí budoucích.
Raduj se, neslábnoucí prameni horlení pro Hospodina zástupů.
Raduj se, věrný ochránce země české.
Raduj se, pevný obránce svatého odkazu apoštolů slovanských.
Raduj se, ty, který jsi vzorem svaté touhy po příbytcích nebeských.
Raduj se, který máš smělost přimlouvat se za nás se u trůnu Beránkova.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 10.

Brzy poté, co jsi, otče Prokope, oči své zavřel, uši nového knížete se pomluvám latinského duchovenstva otevřely; že prý Sázava byla písmem slovanským do bludařství zapletena, a tak vznesli latiníci požadavek, aby monaši tví vyhnáni byli za hranice země a monastýr byl odevzdán latiníkům, i když ústa jejich nechtěla s pravověrnou zbožností Bohu zpívat:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 10.

Ty však, ctihodný Prokope, jsi zůstal igumenem nebeským na Sázavě, i když tam cizák uveden byl; vždyť sotvaže on poprvé do chrámu vstoupil, tvá postava se mu ve svatých dveřích oltáře zjevila, pravíc: »Co tu pohledáváš? Vzdal se odtud co nejrychleji!« Čtvrtý den ses mu opět zjevil se slovy: »Proč se zdráháš uposlechnout výzvy mé? Monastýr tento jsem si na Bohu vyprosil pro duchovní syny mé, a ne pro lidi cizího původu i víry.« I pozvedls hůl svou igumenskou, údery berlou jsi vetřelce z chrámu vypudil. Chválíme čin tento tvůj spravedlivý, k němuž tě náš Pán vyzval, a voláme k tobě:


„Raduj se, který jsi po zesnutí ochránil svůj monastýr před vlky divokými.
Raduj se, který jsi ani po svém tělesném skonání duchovní meč nesložil.
Raduj se, který jsi svolal plamen Božího hněvu šlehající.
Raduj se, neboť popálil dorážející nepřátele původní víry a slovanské zbožnosti.
Raduj se, který jsi zaslepeným ukazoval, kudy vede cesta přímá.
Raduj se, neboť jsi i ve vyhnanství bratry na duchu posiloval.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 11.

S láskou a převelikou vděčností ze srdce zpíváme tobě, ctihodný otče Prokope, tuto píseň chvály. Ačkoliv pro nesvornost tvých dítek nakonec utichla Sázava, tví mniši jsou vyhnáni a jejich knihy spáleny nepřáteli, přesto pokračuje tvé dílo u lesních mnichů, v poustevnách, kde „černorizci“ sloužili Bohu i lidem slovanské liturgie až do slavné doby Jana Husa a Jeronýma Pražského. Po staletích doby temna opět nezničitelnou duchovní silou vyrazil z podzemních kořenů svěží proutek pravoslavné úcty k tvé památce. A ty svými přímluvami opět pomáháš shůry svolávat ty, kteří i v době naší touží po Bohu a východní víře svatých apoštolů slovanských. Prosíme, abys nás, nehodné následovníky tvé, neodmítl, i když v příbytcích nebeských mnohem sladšímu hlasu andělů nasloucháš, v obecenství svatých požíváš blaženosti tam, kde se bez ustání zpívá Bohu:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 11.

Hledíme na tebe, bohomyslný otče Prokope, jako na pochodeň plamennou na obloze naší; ukazuješ jedinou pravou cestu k osvícení Slovanů. Kéž svou září osvítíš i mysl lidu našeho, který stále bloudí, pravdu hledá a nemůže ji nalézti, protože temný mrak nauk cizích a nevíry padl na něj, Slunce pravdy zastiňuje, takže národ již nevidí ani tebe, aby ti zapěl:


„Raduj se, sloupe ohnivý Kristovy víry pravoslavné a
Raduj se, zářivý oblaku, který nám ukazuje cestu do ráje a chrání před faraónem.
Raduj se, nehasnoucí pochodni zažehnutá Sluncem spravedlnosti nezapadajícím.
Raduj se, mocný hlase Kristovy zvěsti radostné a spasitelné.
Raduj se, harfo, znějící velebnou melodií věčné spásy.
Raduj se, pevný ochránce věrné víry apoštolů slovanských.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 12.

Vypros nám, pastýři náš dobrotivý, od slitovného Spasitele našeho a Boha svatých otců našich blahodať Ducha Svatého, která by nás v díle spásy vedla, očišťovala a posilovala. Daruj nám jednomyslnost a blahoslavenou jednotu. Vždyť sám jsi uložil svým dítkám, aby se varovali svárů a měli jednu mysl. Pak bude Církev Boží pravoslavná svatých Cyrila a Metoděje, kterou jsi u nás obnovil, rodit plody bohaté. Tehdy synové její nehodní vyvarují se kolísání, sporů, sobectví a vyhnou se bloudění po cestách křivých, aby ve světle přikázání Božích žili a Bohu zpívali:

Alleluja, alleluja, alleluja.

Ikos 12.

Opěvujeme, svatý otče Prokope, život tvůj svatý a vzestup tvůj duchovní od slávy ke slávě, věříce, že blažený skon tvůj stal se ti narozením k blaženému životu věčnému a ochrana Matky Boží dala ti najít dobrou cestu, když tvá duše stoupala do nebeského domova. Tvá touha Bohu sloužit zavedla tě ke sborům andělů, jimž ses zde svou askezí připodobnil. Nyní se raduješ se svatými na nebesích, odtud pak stále shlížíš na národ svůj, který byl od tvé víry odvlečen, a Pána stále prosíš, aby v zemi české pravoslaví obnovil a všechny Čechy i Moravany k apoštolské víře jejich otců vrátil, odkaz Metodějův v národě posiloval. Dědictvím tvým je církev zdejší, která je větví rozložité koruny stromu východního křesťanství. Pravoslavní synové tvoji se k tobě hlásí a jedněmi ústy zpívají tobě:


„Raduj se, neboť jsi pevně kráčel po cestě, na kterou tě Pán vypravil.
Raduj se, neboť jsi za svou námahu jako odměnu obdržel blažený pokoj věčný.
Raduj se, za tvou trpělivost tě Pán usídlil v příbytcích na výsostech.
Raduj se, za věrnost v utrpení jsi od Něho obdržel věnec vítězství.
Raduj se, otče Prokope, a nakloň ucho své k hlasu volajícímu z tohoto údolí pláče.
Raduj se, udatný bojovníku proti zlu, a pamatuj na nás, střežící dědictví tvé.“

Raduj se, bohonosný otče Prokope, tichý bojovníku za víru otců našich.

Kondak 13.

Slavný a obdivuhodný otče Prokope, který zříš i věci vzdálené a neviditelné. Obnoviteli církve východní v zemi zdejší. Přijmi tento náš nepatrný přínos k oslavě tvé. Přímluvou bohumilou Pána veškerenstva upros, aby nás ve víře dávné, v pravdě Kristově a zbožnosti pravé upevnil. Ať v jednomyslnosti nás zachovává. Kéž by spory urovnal, a sílu nám dal k nesení svíce tvé planoucí. Abychom všem k následování zpívali Bohu hlasité:

Alleluja, alleluja, alleluja.

(Tento kondak třikráte)

Ikos 1. (znovu)

Kondak 1. (znovu)

Modlitba:

Udatný bojovníku, ctihodný bohonosný otče Prokope, svedl jsi zápas s mocnostmi zla podnebeskými a byl jsi korunován! Ukazuješ nám vzor zdrženlivosti a trpělivosti, abychom mohli napodobit tvůj příklad. Hořel jsi touhou po Bohu, zapaluj tímto nehmotným plamenem i duše naše. Šířil jsi východní zbožnost v zemi naší, naplň naše nitra duchem svatosti a blahodati Boží. Neustávající modlitbou, půsty, dodržováním všech přikázání a blahoslavenství ses Bohu zalíbil, veď i naše životy k posvěcení, aby se Bohu líbily. Asketicky ses očistil od hříšných vášní, dej, abychom i my nalezli touhu po čistotě duše. Osvíceno bylo srdce tvé blahodatí Ducha Svatého, přimlouvej se za nás, abychom obdrželi shůry sílu a rozhodnost vést své životy ve světle Božím. Zavrhl jsi světského ducha a vyvolil sis jako Marie, co jediné je zapotřebí, pomáhej nám, aby nás nepoutaly marnosti světa. Léčil jsi bolesti a choroby lidu svého, uzdrav i nemocné a zmírající duše naše. Daremnosti labyrintu světa jsi od sebe odsekl, přispěj nám, abychom se v srdcích svých odvrátili od toho, co je dočasné a pomíjející. Vyměnil jsi dočasné za věčné a Bůh ti daroval za pomíjivé nepomíjející, uveď nás na takovou cestu, abychom i my vyměnili pozemské za nebeské. Upevnil jsi slovanskou bohoslužbu v Čechách, rozdmýchej v našich srdcích lásku k pravoslavným službám našim. Svatý bohumilý Prokope, igumene monastýru Sázavského, pozvi děti svého národa, aby se ujaly jejich dávného dědictví, tradice svatých bratří soluňských Cyrila a Metoděje. Neboť to je pro Čechy a Moravany ten jediný základ dobrý, vedle nějž jiného už býti nemůže a stavbou na těchto základech je nejlépe oslaveno nejuctívanější a nejvznešenější jméno Boha našeho, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen.




Podle staršího samizdatového tisku (patrně z dílny archimandrity Sávvy) vydáno v r. 1993, pak v další upravené verzi v r. 2021

(Pro web orthodoxia.cz jako příloha studie o sv. Prokopu orthodoxia.cz/svati/prokop.htm - 2007-2021)