Jeho Exelexence Stepanič byl papežem slavnostně prohlášen za "blahoslaveného"

Biskup zodpovědný za řádění krvežíznivých katolických kněží a mnichů bude katolickým svatým?

Pro pravoslavné křesťany zůstane papež Jan Pavel II. tím, kdo svatořečil kardinála Stepaniče - vraha 800.000 pravoslavných Srbů za II. světové války. Tento arcibiskup chorvatský nese přímou osobní odpovědnost za genocidu pravoslavných Srbů a je jednou z nejproblematičtějších osob římské církve.

"Středisko Simon Wiesenthal" nejznámější mezinárodní organizace, která zkoumá zločiny nacismu a zodpovědnost za oběti, žádala papeže, aby odročil proces blahořečení "než dojde k obsáhlejšímu prozkoumání činů Stěpaniče v období druhé světové války, podmínkou čehož je volný přístup do archívu Vatikánu". Při této příležitosti, ředitel sekce Mezinárodních vztahů centra Simon Wiesenthal, Saimon Samuel, zveřejnil včas mnoho dokumentů o charakteru Stepaniče.

Ve stejné zprávě, ředitel Centra zdůrazňuje: "Rozhodnutí počkat na nezaujatou expertízu historiků by zmírnilo ohlas na blahořečení, které v lepším případě budeme nazývat provokativním a v horším se stane největším příkladem zkreslování dějin".

Na oficiální velkolepé bohoslužbě, při níž byl vyhlášen Jeho Exelexence Stěpanič za "blahoslaveného", kázal papež pokrytecky o smíření a odpuštění. Připomenul i "bolestivou a tragickou" minulost slovy: "Upřímně žehnán této části Evropy, aby se nikdy neopakovaly nelidské události, které se udály v tomto století." Historie Chorvatska je skutečně bolestivá a tragická; od roku 1941 až do r. 1945, toto "část Evropy" krvácela "nelidskými událostmi", které dosáhly až rozměrů genocidy. Jenže to, co se snažil Jan Pavel II. zamlčet, je, že odpovědnost za tuto genocidu dopadá na hlavu arcibiskupa Aloise Stěpaniče, který byl - s plnou podporou Vatikánu - jedním z jejích nejaktivnějších spoluviníků.

V nezávislém státě Chorvatsko, založeném fašisty a nacisty v období r. 1941-1945, se završila nejodpornější a nejstrašlivější stránka druhé světové války. Ustašovci Ante Paveliče, podporováni Hitlerem a Musolinim, vyhladili statisíce pravoslavných Srbů a desítky tisíc Židů a Cikánů. Likvidace se udála ve jménu národně-náboženského "definitivního řešení" a násilného donucení k náboženskému přestupu, čili ve jménu "masového proselytismu" do katolictví. V tom všem sehrála rozhodující úlohu - přímo či nepřímo - "Svatá církev římská". Katolický arcibiskup záhřebský, svatý Alois Stepanic, spolupracoval aktivně s ustašovskou diktaturou. Příslušníci katolického kléru se osobně zúčastňovali masového zabíjení a násilného proselytismu do katolicismu. Vatikán tuto národně-náboženskou genocidu, kterou uskutečńoval Ante Pavelič, podporoval.

Stepanič byl odsouzen soudním tribunálem po pádu nacismu jako válečný zločinec za genocidu Srbů a za spolupráci s loutkou nacistů Paveličem. Trest, který mu byl vyměřen, je však pro svoji shovívavost urážkou památky obětí - jednalo se o domácí vězení! Přesto všechno Vatikán prohlašuje tento rozsudek za "komunistické intriky" a domácí vězení za mučednictví!




Uvědomme si, prosím, že řádění arcibiskupa Stepanice (viz níže uvedený odkaz), není nějaká vzdálená historie, dávný středověk. To je zcela nedávná minulost. I dnes ještě žije mnoho lidí, kteří to vše pamatují. Ačkoliv to bylo tak nedávno, přesto je tato kapitola novodobé historie katolické církve stejně temná, jako nejčernější stránky středověkých dějin římské inkvizice. Povýšením Stěpanice na úroveň vzoru katolické svatosti vysílá Vatikán vzkaz, že to, co se dělo před šesti desetiletími v Jugoslávii, může Vatikán kdykoliv zopakovat - i dnes či zítra.




Zpráva z pravoslavného tisku:
Arcibiskup záhřebský Stepinac, ochránce a duchovní otec chorvatských klerofašistů (v době II. světové války), byl v roce 1998 papežem "mírotvůrcem" Janem Pavlem II. připočten ke sboru blahoslavených římskokatolické církve. Nestalo se tak snad za to, že s jeho požehnáním bylo zavražděno více než 700.000 pravoslavných Srbů? V současném Chorvatsku uvítali tento sakrální akt Vatikánu s nadšením a přijali jej jako nové papežské požehnání ke genocidě pravoslaných.




Fakta o událostech v Jugoslávii za II. světové války jsou uvedena v článku Noční můra Jugoslávie.




Co na to katolický historik?

Církevní historik Radomír Malý: "...Nepopírám, že se tenkrát děla zvěrstva ze srbské i chorvatské strany navzájem, jenže je lží obviňovat z toho (katolické) duchovenstvo, které naopak - až na malé výjimky - obstálo, zvláště pak kardinál Stěpinac, jehož papež Jan Pavel blahoslavil."

Katolík i dnes zapře nos mezi očima. Z vraha udělá světce... Ani "Centrum Simona Wiesenthala" katolíka nepřesvědčí o historické pravdě - jednou Stepinace papež blahoslavil, a tím je to vyřízeno. Papež se přece nemůže splést, protože je neomylný. Dokonce i bádání katolického historika se zarazí o bariéru papežské neomylnosti.

Takového "církevního historika" bych poslal do Srbska, aby to tam řekl pamětníkům do očí.

(Více o tom zde v závěru stránky Noční můra Jugoslávie.






Zpět na stránku Jugoslávie



<-Skok na seznam „za dveřmi“    <-<- Skok na Homepage

NAVRCHOLU.cz