Učení o padlých andělech na základě Písma svatého a tradice

Igumen Gabriel

1. Andělé, příčiny jejich stvoření a jejich poslání

Padlí andělé nebo též padlí duchové, démoni, běsi náleží do rodu andělů a mají všechny vlastnosti andělské přirozenosti. Je třeba objasnit podstatu andělské přirozenosti, příčiny stvoření andělů a jejich poslání.

Podle sv. Athanasia Velikého: "Andělé jsou bytosti živé, rozumné, beztělesné, nesmrtelné, mající schopnost zpívání".

Sv. Dimitrij Rostovský říká: "Andělé byli stvořeni k obrazu a podobenství Božímu stejně tak, jak později byl stvořen člověk". Shodně s učením sv. Ignáce (Brjančaninova) Boží obraz jak v andělech, tak v člověku má podstatu v rozumu, v kterém se rodí a sídlí myšlenky. Právě z našeho rozumu vychází duch, pomáhající mysli a oživující ji. Tento obraz jako archetyp není viditelný. Ovládá celou andělskou podstatu. Andělé jsou ohraničení časem a prostorem a mají svůj vnější vzhled.

O příčinách stvoření andělů sv. Řehoř Theolog v paschálním kázání říká: "Dobrota nebyla uspokojena nazíráním sama sebe. Musela vylít a rozprostřít dobro, aby se mnozí stali jejími účastníky, protože právě to je vlastní nejjasnějšímu dobru. Dobro myslilo anděly a nebeské duchy. Myšlenka se stala činem, který se dokonal Slovem a vyplnil se Duchem. Tímto způsobem byli stvořeny druhé světlosti, sloužící Světlosti První... Nespočetné andělské sbory obklopují prvotní Příčinu a přinášejí jí něco více než chválu v písních. Posvěcují se při tom nejčistším světlem, které je osvětluje různě, podle jejich přirozenosti nebo stupně".

Učení o andělských zástupech bylo vysvětleno v díle sv. Dionýsia Areopagity "O nebeské hierarchii". Opíraje se o sv. Tradici, vyjadřuje se dost jasně, když říká, že zástupy andělské se dělí na tři hierarchie: vyšší, střední a nižší. Každá hierarchie se skládá ze tří stupňů. Do nejvyšší náleží: serafinové, cherubíni a trůny. Do střední: panstva, síly a mocnosti. Do nižší: počátky, archandělé a andělé. Všechny stupně nebeských sil mají společný název andělů, shodně s podstatou jejich služby. Pán zjevuje svou vůli andělům vyšších stupňů a ti opět nižším. Tímto způsobem tajemství Boží přechází od serafinů dolů k andělům, při čemž každá následující hierarchie je zasvěcena do té části tajemství, kterou je schopna unést na daném stupni svého duchovního rozvoje. Samo slovo (aggelos) v překladu z řečtiny znamená posel. Tento název andělé dostali vzhledem k charakteru své služby, kterou všelaskavý Bůh sesílá lidskému rodu. O tom svědčí též sv. apoštol Pavel, když říká: "Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?" (Žd 1, 14) Podle sv. Řehoře Theologa: "... jako plnitelé Boží vůle, díky svým přirozeným dovednostem a velikosti lásky, přenášejí se z místa na místo a doprovázejí všechny všude. Přispívá k tomu pohotovost služby stejně tak jako lehkost jejich přirozenosti."

Sv. Ignác (Brjančaninov) poznamenává rovněž, že pomoc ve vykoupení není jediným cílem služby andělů, ačkoli kvůli tomu dostali svůj název mezi lidmi. Byl jim poskytnut svatým Duchem a v Písmě svatém. Doba stvoření andělů není konkrétně v Písmu svatém uvedena, ale podle učení Církve stvoření andělů předcházelo před stvořením materiálního světa i člověka.

2. Ďábel, padlí duchové a příčiny jejich pádu

Dokud byl ďábel andělem svatým a světlým, přebýval v nebi. Stala se však nešťastná proměna. Velké množství andělů se oddělilo od ostatních nebeských sil a stalo se shromážděním temných démonů, majícím za svého vůdce padlého cherubína. Patřili k těm, kteří se dostali do pádu a záhuby, pocházeli z vyšších andělských stupňů: "Nevedeme svůj boj proti krvi a tělu, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla." (Ef 6, 12) Na totéž téma vypovídá sv. Cyril Jeruzalémský: "Prvním viníkem zla je ďábel. Ne já to říkám, ale Pán": "... ďábel hřeší od počátku" (1J 3, 8). Předtím nikdo nehřešil. Jeho hřích nevyplýval z jeho přirozenosti. Ďábel nebyl náchylný ke hříchu, jinak by vina hříchu padala na toho, kdo ho takovým stvořil. Naopak, byl stvořen dobrým, ale vlastní vůlí se stal zlým a pro svoje činy dostal jméno. (Ďábel v překladu znamená pomlouvač, utrhač.) Byl archandělem a stal se za pomluvu ďáblem. Byl Božím sluhou a stal se satanem v plném smyslu toho slova, protože satan znamená protivník. To nejsou moje slova, ale slova Ezechiela, majícího v sobě Ducha svatého. On v pláči nad satanem říká: "Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ..." (Ez 28, 12-13), "Na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost." (Ez 28, 15). Velmi správně bylo povězeno "... dokud se v tobě nenašla podlost." - ne z vnějšku, ale sám je zrodil. V následujících slovech prorok mluví i o příčině: "Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům." (Ez 28, 17) O tomtéž mluví Pán v evangeliu: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk" (L 10, 18). Vidíme tedy výraznou shodu mezi Starým a Novým zákonem. Ďábel spolu se sebou uvrhl mnohé do hříchu. On svádí ke chtivosti každého, kdo se před ním poníží. Od něho pochází cizoložství, nezřízenost a všecko zlé. On byl příčinou vyhnání našeho praotce Adama z ráje, který sám od sebe přinášel ovoce. Zaměnil ho za zemi přinášející trní.

Po pádu zlých duchů z nebe v podnebeské prostory (Ef 2, 2) svět nebeských obyvatelů se stal pro ně nedostupným. Proto také celá jejich zlomyslnost je obrácena výlučně na zem, aby mezi lidmi bylo zaseto zlo a roztržky. Takovým způsobem se zlo stává každodenní potřebou démonů, kteří o ničem jiném nemyslí, než jenom o zlu. V ničem nenalézají takové uspokojení a rozkoš, jako v působení ve prospěch zla. Pocit dobra a království Božího jsou pro ně objektem nenávisti.

V souhlase s učením sv. Ignáce (Brjančaninova): "... padlí duchové sešli z výšin duchovní důstojnosti. Upadli do tělesného mudrování více, než sám člověk. Lidé mají možnost přecházet z mudrování tělesného do duchovního, ale zlí duchové jsou té možnosti zbaveni. Lidé nepodléhají tak silným vlivům tělesného chytračení, protože v nich není utlumeno přirozené dobro tak, jak se to stalo zlým duchům".

V lidech je dobro smícháno se zlem, ale u padlých andělů panuje jenom zlo. Tělesné mudrování v oblasti duchů dosáhlo plného rozvoje. Jejich hlavním hříchem je nenávist k Bohu, která se projevuje soustavným rouháním. Začali se vyvyšovat nad Boha a pokoru náležející Bohu obrátili v soustavné protivenství a nesmlouvavé nepřátelství. Právě proto je jejich pád hluboký a rána věčné smrti, kterou jsou zasaženi, je nevyléčitelná. Podstatou jejich posedlosti je pýcha. Vyvyšují se odpornou a hloupou prázdnou chválou a nalézají uspokojení ve všech druzích hříchů. Přebývají neustále ve hříchu, přecházejíce od jednoho k druhému. Plazí se neustále mezi takovými hříchy, jako chtivost peněz, obžerství a cizoložství. Protože nemají možnost hřešit tělesnými hříchy, konají je v představách a snech. Zlí duchové přidali beztělesné přirozenosti návyky vlastní tělu. Rozvinuly se v nich nepřirozené vady více než u samotného člověka.

Padlí duchové nesouce v sobě počátek všech hříchů, snaží se uvrhnout do nich všechny lidi s cílem zničit je. Vtahují nás do tělesných požitků, chtivosti, touhy po slávě, vykreslujíce před námi předměty žádostí ve svůdných barvách.

Démoni nemohou Stvořiteli ublížit, vždyť on je všemohoucí Bůh, je nedotknutelný ze strany stvořeného. Proto celé své zlo obrátili proti člověku, který má v sobě obraz Boží. Vědouce o tom, že Bůh miluje svá stvoření, ďábel se snaží učinit co největší škodu předmětu jeho lásky.

3. Vnější vzhled, tělesná stavba a vlastnosti padlých andělů

Svatý Makarij Veliký říká, že andělé mají stavbu a vzhled podobně jako lidská duše a že stavba a vnější vzhled anděla i duše mají stavbu a vzhled člověka jsoucího v těle. Tentýž svatý říká, že andělé a lidské duše jsou jak subtilními jsoucny, tak i těly. Podle sv. Ignáce (Brjančaninova ) "... jsou to těla jemná, éterická oproti našim velmi materiálním a hrubým tělům ... Andělé, podobně jako lidé, mají všechny části těla: hlavu, oči, ústa, ruce, nohy, vlasy - jedním slovem vše, co má tělesný člověk. Krása dobrých činů a láska Boží se zrcadlí na obličejích svatých andělů, naopak zlost je vidět na obličejích padlých andělů: jejich obličeje jsou podobné škaredým obličejům zlodějů a zločinců mezi lidmi." Zničení a potlačení dobra se zrcadlí v jejich vnějším vzhledu. Proto je Písmo svaté je nazývá divokými zvířaty a hlavního z nich drakem a hadem starým (Zj 12, 9 ) "Nevydávej život své hrdličky dravci" (Ž 73, 19). "Jejich vzhled je děsný a strašidelný". Spravedlivý Job, když uviděl ďábla jako škaredou příšeru, popsal ho úděsným slovním obrazem (Job 41).

Písmo svaté též uvádí, že démoni mají všechny smyslové orgány jako člověk: zrak, sluch, čich, hmat a připisují jim též schopnost mluvení. Kromě toho padlí duchové mají některé nedostatky člověka, jako: hluchota a němota. Sám Pán nazval jednoho z démonů hluchým a němým. "Hluchý a němý duchu! Já ti přikazuji" (Mk 9, 25), a hluchý duch neslyše hlasu svatých apoštolů a neposlouchaje jejich rozkazů, uslyšel hlas Boha a bezodkladně vyplnil jeho rozkaz a velmi při tom trpěl. Při uzdravení člověka posedlého zlým duchem ho evangelium popisuje jako němého (L 11, 14).

Látka, ze které se skládají zlí duchové, je značně tenčí než látka lidského těla. Z téhož důvodu podle sv. Ignáce (Brjančaninova) "Duchové v svém počínání jsou svobodnější a jejich schopnosti a dovednosti jsou více rozvinuty než u lidí". Skutky sv. apoštolů ukazují, že "anděl Páně uchopil Filipa" a odnesl ho do Azotu (Sk 8, 39-40). V knize proroka Daniela čteme, že "anděl donesl proroka Abakuka z odlehlého místa, aby nakrmil proroka Daniela, přebývajícího v jámě lvové" (Da 14, 31-39).

Schopnost rychlého překonávání prostoru mají nejenom andělé, ale i démoni. Zlí duchové mají schopnost přenášení těžkých zemských předmětů i samotných lidí. V evangeliu sv. Matouše čteme, že satan, když pokoušel našeho Pána Ježíše Krista, vzal ho do svatého města a postavil ho na střechu jedné ze svatyň. Později ho přenesl na velmi vysokou horu (Mt 4, 1-11). Život sv. Jana Novgorodského obsahuje popis cesty na zlém duchu z Novgorodu do Jeruzaléma a zpět, přičemž cesta probíhala v druhé polovině noci a trvala 2-3 hodiny. Svědčí to o tom, že rychlost přemísťování zlých duchů může být velká, ale přesto zůstává ohraničena.

Démoni, stejně jako andělé, dovedou vykonávat podivuhodné změny ve viditelné přírodě. V knize Jobově čteme, že oheň vlivem ďábla spálil pastýře i stáda ovcí, které patřily Jobovi. Zde se také dovídáme jak vlivem nečistých sil byl rozpoután uragán, který zabil všecky Jobovy děti, které byly v domě (Job 1, 19).

V Tobiášově knize se mluví o Asmodajovi, démonu, který usmrtil 7 mužů, za které byla provdána postupně dcera Reúela, Sára (Tob 3, 8). Vliv duchů na hmotu prostřednictvím nám neznámé hmoty, jako i mnoho jiných vlastností andělů, je ukázáno v následujícím vyprávění Písma sv. Anděl Páně se zjevil budoucímu izraelskému soudci Gedeonovi, když připravoval oběť. "Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí" (Sd 6, 21).

Na základě výše uvedených slov se dovídáme, že netělesní duchové, stvoření z tenčí materie než člověk, jsou od samého počátku obdařeni mocí, která jim dovoluje prokazovat velký vliv na materiální svět. Kromě toho mají schopnost nekonečně většího vědění, týkajícího se řízení a zákonů existujících ve vesmíru. Mají rovněž možnost překonávat zákony viditelného světa.

4. Místo přebývání padlých duchů

Shodně s pravoslavným učením duchové mají místo svého přebývání odpovídající jejich přirozenosti a svévolně sobě přisvojeným vlastnostem.

Místem přebývání padlých andělů jsou podnebeské prostory, které se jinak označují jako vzduch, zemský povrch, propast nebo peklo.

Podle sv. Ignáce Brjančaninova "Prostranství mezi nebem a zemí, celá viditelná lazurová propast, vzduch i nebesa slouží za příbytek padlým andělům, svrženým z nebe". Již v Jobově knize padlý anděl je představen jako bloudící v nesmírném nebeském prostranství. Potuluje se po ní, rychle přeletuje v trýzni a nenávisti k lidskému rodu (Job 1, 7). Sv. ap. Pavel nazývá padlé duchy "podnebeskými duchy zlosti" (Ef 6, 12) a jejich vůdce "... knížetem moci v povětří". (Ef 2, 2). Tak tedy padlí andělé jsou ve velkém množství rozprášeni ve vzdušném prostoru.

O přítomnosti démonů na zemi svědčí evangelní vyprávění, ve kterém jsou uvedeny činy různého druhu zlých duchů i jejich zločiny. Jsou zřídlem rozmanitých nemocí a obtíží. Vstupují také do lidí a zvířat a mučí je (L 8, 33, L 13, 16 atd.). Démoni jsou rovněž ve vodě, o čemž svědčí učení pravoslavné církve, která v den křtu Páně ve svých modlitbách při svěcení vody prosí Boha o očištění vod od eventuální přítomnosti zlých duchů.
Co se týká bezprostředního umístění ráje a pekla, jeden z amerických asketů Serafím Rose vypovídá, že "tato místa se nacházejí za souřadnicemi našeho prostorově-časového systému ...". Tato teze týkající se polohy ráje a pekla je shodná s míněním Jana Chrysostoma: "Podle mne se nachází kdesi mimo tento svět" - říká svatý v rozhovorech na téma epištoly k Římanům sv. ap. Pavla (31, 3-4 ).

Nyní místem pobytu satana, náčelníka padlých duchů, je peklo nebo jinak propast. Místo pobytu padlému duchovi předpověděl prorok Izaiáš: "Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!" (Iz 14, 15). Sílou a vůlí Ježíše Krista se vyplnila předpověď. Pán svázal satana na celou dobu mezi svými dvěma příchody a jak bylo předpovězeno ve Zjevení sv. Jana Theologa: "... na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, ..." (Zj 20, 3). Před druhým příchodem Pána "... bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa ..." (Zj 20, 7). Stejně tak životy svatých svědčí o tom, že vůdce padlých andělů - satan - přebývá v pekle a na povrchu zemském i ve vzduchu působí démoni pod nadvládou svých knížat, čili padlých andělů, pocházejících z vyšších stupňů moci. Zlí duchové scházejí do pekla, aby dostali příkazy a instrukce od satana a zároveň mu referují o svých činech a o všem, co se děje na povrchu země. Shodně s učením Církve se v pekle nacházejí duše hříšníků, kteří trpí ukrutné mučení od démonů. Plně se to shoduje se slovy Ježíše Krista: "Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!" (Mt. 25, 41).

5. Vliv zlých duchů na lidi


Celá zloba a nenávist satana se obrátila na člověka, který je obrazem Boha. Celá jeho zloba byla zaměřena na zatracení co největšího počtu lidských duší. Proto také využívá všechny možnosti a síly. "Ďábel vždy usiluje" - říká sv. Řehoř Theolog - "vyhledává, kde povalit, kde zranit a nalézt místo nechráněné a otevřené pro úder. Kde je víc čistoty, tam vkládá více úsilí pro zhanobení. Zlý duch přijímá na sebe dvojí tvář, když rozhazuje jednu nebo druhou síť. Je nejhlubší temnotou (zjevné zlo) nebo se též přeměňuje v anděla světla (pod maskou dobra provází úmysly potutelným úsměvem), proto je potřebná zvláštní opatrnost, abychom se místo světla nepotkali s temnou smrtí". Na potřebu zvláštní pozornosti a opatrnosti nás upozorňuje sv. ap. Pavel, když říká: "... sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!" (2K 11,14-45).

V boji s člověkem padlí duchové mají možnost působení na jeho tělo, na smyslovou, citovou a volní stránku. O charakteru působení na tělo člověka bylo již řečeno v 3. části, kde bylo výslovně ukázáno, že démoni mohou zabíjet lidi, uvrhnout je do nemoci a taktéž vcházet do nich (tj. opanovat jejich tělo). Poslední bod bude rozpracován podrobněji.

Démoni vcházejí do lidského těla celou svou bytostí, jsou v plynném stavu, podobně tak, jak vchází do člověka vzduch. Popis tohoto faktu najdeme u Motovilova. Vypráví o tom, jak nečistý duch vládl jeho tělem a mučil ho po řadu let.

Démon, který vešel do člověka, nemísí se s jeho duší, ale přebývá v těle a vládne jeho duší i tělem. Podle sv. Ignáce Brjančaninova "plyny mají vlastnost pružnosti, tj. vlastnost přijímání různé míry objemu; zřejmě i démoni mají tuto vlastnost, když v jednom člověku se jich může umístit velké množství". O tomtéž mluví evangelium (L 8,30). Přebývajíce v člověku, podle sv. Jana Kassiána: "démoni různě zatemňují rozumové a duševní cítění - je to na způsob stavů po požití alkoholu nebo též ve stavu silné horečky nebo nadměrného chladu". Ale démon si nemůže z naší duše udělat příbytek. "Nečistá moc" - tvrdí tentýž svatý - "vniká do těl jimi posedlých ne dříve, než ovládne jejich úmysly a myšlenky. Když zbaví mysl člověka strachu Božího, paměti o Bohu, zlí duchové napadají lidi jako odzbrojené a pozbavené Boží pomoci a ochrany. Proto tak lehce vítězí a teprve tehdy se stávají lidé příbytkem démonů".

O tomtéž mluví sv. Řehoř Theolog: "ďábel nás nemůže plně ovládnout žádným způsobem: jestliže kohokoliv ovládne ve velkém stupni, tak pouze přes vlastní přivolení posedlých bez odporu z jejich strany" (srv. Jk 13, 7). Tak na základě výše uvedeného můžeme vyvodit, že bezprostřední vstup zlého ducha do člověka nastupuje na zvláštní povolení Boží a často se stává důsledkem náruživého a lehkomyslného života hříšníka.

Častější než sama posedlost je ovládnutí člověka prostřednictvím zevních sil démonické vůle. Jako příklad nám může posloužit Jidáš. Slova evangelia "satan vešel do Jidáše" nelze chápat tak, jakoby se Jidáš stal posedlý v plném významu toho slova. Sv. Jan Theolog říká, že přes chamtivost satan pronikl do duše učedníka (Jan 12, 6) a později ovládl jeho srdce (Jan 13, 27). Vidíme tady zjevný příklad postupného ovládnutí duše hříšníka démonem pomocí zvyšující se chtivosti peněz.

Jedním z hlavních způsobů vlivu nečistých duchů na lidi je vliv na jejich myšlenkovou sféru cestou podsouvání různých hříšných myšlenek. Démoni se nacházejí mimo dosah tělesných lidských smyslů, působí na lidskou mysl, podsouvají různé myšlenky, které jednotlivec, který nežije duchovním způsobem, přijímá jako svoje. A jestliže je přijímá a souhlasí s nimi, stává se nositelem cizí zlé vůle, která ho postupně celého ovládá. Antonij Veliký říká: "Často, i když sami neviditelní (zlí duchové), vydávají se za pobožné besedníky, aby svedli podobenstvím obrazu a aby mohli se svedenými dělat co chtějí." Démoni vědí, že lidé mají rádi pravdu, proto také přijímají masku pravdy a pomocí ní vlévají jed svým následovníkům. Takovým způsobem ďábel kdysi podvedl Evu, když jí říkal svoje slova jakoby potvrzoval slova Boží a při tom převracel jejich smysl (srv. Gn 3, 1).

Tak též podvedl ženu Jobovu, když ji učil nadměrné lásce k muži a tím i rouhání Bohu: "Zlořeč Bohu a zemři" (Jb 2, 9), řekla, věříc v to, že za rouhání Bohu člověk okamžitě podléhá smrti a tím samým se končí jeho těžké pozemské strádání. Takovým způsobem podvedl mnoho lidí tím, že převracel smysl věcí a všechny vtahoval do propasti zla.

Náleží rovněž poznamenat, že ve válce s námi démoni neznají orientaci našich srdcí, nemohou číst v našich myšlenkách, ale jenom ze slov, která vypovídáme, z vnějšího chování a rozhovorů, ve vstávání, sedání, chození; dle slov žalmisty Davida "po celé dny vymýšlejí záludnosti" (Ž 37, 13), po celý den se učí znát naši vnitřní náladu, aby v čase modlitby mohli znečistit naši mysl zlými myšlenkami, odpovídajícími rozvoji našich vášní. Sv. Isidor Pelusiot mluví o tom tak: "Ďábel neví, co my si myslíme, poněvadž to jedině náleží do síly Boží, a jedině z tělesných gest chytá naše myšlenky, když např. uvidí někoho, kdo upřeně hledí a nasycuje se cizí krásou. Využívá tohoto stavu, povzbuzuje člověka k cizoložství. Když uvidí někoho propadlého obžerství, rychle se snaží ukázat mu vášně rodící se z obžerství a všechno ukázané se snaží obrátit v činy. Povzbuzuje k loupení a nepoctivému zisku."

Ježíš Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním vyrovnává síly válčících stran a krotí ukrutnou vzteklost zlých duchů, kteří bez svolení Božího nemohou pokoušet lidi, jak je to vidět na příkladě spravedlivého Joba. Zlí duchové dokonce nemohou vejít do stáda vepřů a Pán nedovoluje zkoušet člověka nad jeho síly. Ve válce se zlem křesťanům dodává sil, které jim pomáhají zvítězit.

Kromě oblasti myšlenkové padlí duchové mohou působit na sféru citů a vůle. Sv. Nil Sinajský o tom píše tak: "Když závistivý démon nedokáže ovlivnit naši mysl, působí na krev a šťávy, aby pomocí nich vytvořil v mysli představy a naplnil je mnohými obrazy". Působením na tělo běs navádí člověka k pocitům chtivosti, vznětlivosti, hněvu atd. Vidíme to na příkladu sv. Justiny, ve které démon, poslaný kouzelníkem, rozpaloval pocit vášně a žádostivosti, ale byl odehnán modlitbou svaté.

Působením na oblast vůle člověka démon ho jakoby pozbavuje síly, energie a schopnosti rozhodných činů a činů vůbec. Ale při usilovné modlitbě zlý duch odchází a bude poražen jménem Kristovým.

Mnich Evagrius píše, že démoni se rozlišují podle stupňů zla a moci a plnění daných služeb. Ta slova potvrzuje sv. Jan Kassián když říká, že "jedni si libují v nečistých a hanebných činech, jiní v rouhání, jiní v hněvu a vzteklosti, jiní se radují ze smutku, jiní prázdnou chválou a pýchou, a každý zasévá do srdce člověka tu vášeň, ve které má sám zálibu - ale ne všechny vášně jsou probouzeny najednou, nýbrž postupně."

O duchovní neviditelné válce mluví tentýž asketa: "nezkušené a nemocné napadají slabší duchové, ale když nezvítězí, jsou na jejich místo posíláni silnější". Je to úměrné k zvyšujícím se silám vojína Kristova.

Tak vidíme, že démoni mají svého druhu specializaci. Přebývají ve zlu a mají jakousi svobodu, poněvadž mohou z více zlých věcí vybrat jednu pro ně nejuspokojivější. Těmi vášněmi se uchovávají při životě a snaží se je rozněcovat v člověku, čímž získávají přístup do jeho duše a těla. Kromě toho můžeme plně připustit, že démoni se mohou živit na úkor emanované lidské energie, vydané člověkem ve vášnivé rozkoši. Jestliže podle slov sv. Jana Damašského andělé "meditují a postihují Boha, nakolik je to možné a to je jejich pokrmem", tak démoni, pro které meditace není možná, nejpravděpodobněji mohou získat energii nepřímou cestou přes člověka, adaptujíce jeho energetiku pro svoji výživu.

Přeložil MUDr. Jiří Karpowicz
Upravil igumen Marek Krupica




<-Skok na seznam „za dveřmi"    <-<-Skok na Homepage